Milovat stín nad soumrakem to těžké je, protože samota může zabíjet. Nauč se oprášit své sny i představy, Tvé vzpomínky dej svým snům i představám a rozviť jiskrou hvězd ze stříbřitě tmavé noci zářící. Touhu i přání mám, namalovat zdi bělostné na barvu duhy, květy růží rudých rozhodit po polštáři, slzami smutku i bolesti promáčeném. Rozbít mříže z ocele chladné i studené a rozběhnout se v louky zelené bosou nohou. Rosou se brouzdat a květy sedmikrásek natrhat... Je to sen? Tiše se té louky ptám... V dlani mi pouze jedna sedmikráska zůstává a v němém úžasu nad krásou toho kvítku stojím, vzpomínky na dětské střevíčky se mi vracejí. Jak jsme to říkávali? .... Má mne rád ...? či nemá mne rád ..? Tentokrát lístky sedmikrásky k zemi nepadají, pouze vzpomínka zůstává a v dlani mi krása té jediné sedmikrásky pomaloučku uvadá. Touha je velká, jak vzdálenost mezi hvězdama. Opět běhat bosou nohou přes ty louky zelené a již více nevracet se mezi zdi bělostné, kde duha se ztratila. Ta touha mi zvláštní úsměv bolesti do tváře dává. Je to naděje toho květu sedmikrásky bělostné, asi bojím se znát pravdu ... zda má či nemá mne rád , pouze ta zelená louka zůstává, se snem běhat opět bosou nohou přes louky sedmikráskou poseté, bez bolesti a slziček v tváři ukryté ...

Poslal(a): Iwua, 25.4.2006