Ahoj lásko moje,
píšu ti pár vět, abys, až přijdeš domů, věděla i jinak, že na tebe myslím. Pořád tě vidím, se slzičkama, nikdy si neodpustím, že jsem ti tak ublížil. Že jsem ve svém zoufalství na chvíli pochyboval o tvé čistotě, o tvé lásce, o tvých kočičích očích. Myslím na tvá slova, které jsi mi šeptala do ucha, myslím na tvé spalující polibky, které jsem hltal svými rty, myslím na tvé něžné doteky, myslím na tvé výkřiky, myslím na to, co všechno jsem mohl ztratit a myslím na to, co všechno bych chtěl znovu získat.
Potřebuji tě milovat, chci tě milovat, miluju tě. Je to pocit hluboko ve mě, který mi nedá spát, který mi dává směr a sílu, je to pocit toho, že není nic krásnějšího, než mít vedle sebe ženu jako ty, je to pocit, který pozná jen zamilovaný člověk, je to pocit krásného štěstí, milovat někoho a být milován. Kdyby byly polibky vodou, dal bych ti moře.Kdyby bylo objetí lístkem, dal bych ti les.A jestli je láska život,
pak já ti dám svůj...
Kdybych byl čaroděj, vrátím čas, ale nejsem, neznám ani lék na lásku, ale umím lásku dávat, umím milovat, miluju...miluju tebe a to tak zůstane za všech okolností.
Trochu jsem se vypsal ze svých pocitů, ze své nemoci, cítím, že nemůžu změnit cizí kroky, ale můžu být stále u nich, aby i ony věděly, že jsou pro mě všechno, že jsou smyslem mého života.

Miluju Tě.

Poslal(a): Radim, 5.5.2006