Je mi čtrnáct, jsem obyčejná holka, která má své problémy, navenek úplně stejné jako každá dívka v mém věku. Ale když přijde večer a já si lehnu do své postele najednou nejsem tou rozvernou holčičkou, ale stane se ze mě smutná dívka, která probrečí skoro celou noc. Ráno vstane zakryje kruhy pod očima, nahodí veselou tvář a tohle se opakuje den za dnem ,týden za týdnem a né a né to přestat. Dívka je už úplně na dně, neví kudy kam, komu se má svěřit, přemýšlí nad smrtí, ano je to zvláštní, když čtrnáctiletá dívka přemýšlí o smrti. A ještě horší je, že nikdo neví co se jí honí v hlavě. Nedokáže se nikomu otevřít, trápí se s tím sama uzavírá to v sobě. A jednoho dne se to stane, plánuje to už dýl, ale zatím k tomu neměla odvahu. Teď ji má, je si tím jistá. Bere nůž do ruku a jedním táhlým řezem skoncuje se vším. Už ji nic netrápí, nic ji nesvírá, je svobodná. Neuvědomuje si, že ve chvíli, kdy ji někdo nejde ležet na mrtvou na té osudné lavičce v parku, bude se trápit...

Poslal(a): Nina, 8.5.2006