Ještě nedávno jsem měl LÁSKU. Ano Lásku s velkým L. Miluji jí stále, možná víc než kdy předtím, vždyť Láska neumírá. Miluji jí tak jak jsem v životě ještě nikoho nemiloval a jsem si naprosto jist, že již nikdy nikoho takto milovat nebudu. Je to jediné štěstí mého života. Přišel jsem v životě o vše. O peníze, domov, dceru, klid i pokoj duše. Našel jsem však lásku, slíbil jsem ji šťastný a bohatý život. Osud však chtěl tomu, že se věci vyvinuli trochu jinak a já svému slibu nemohl dostát. Slíbil jsem, že se ozvu až dokáži splnit svůj slib. Je to již dost dlouho co jsme se neviděli. Dřu každý den do noci ale stále nemám dost ani sám pro sebe, natož pro ni a její malé syny. Vždy jsem byl zastáncem názoru, že sliby se mají plnit. Proto nepřestanu ve svém úsilí dokud tento slib nesplním. Dnes již vím, že na mne nečekala. Našla si někoho jiného. Neměla však tolik odvahy aby přišla a řekla mi to do očí. Poslala pouhou SMS s tím, že si někoho našla a že si chce užívat života. To bolí, moc to bolí. Nestál jsem ji za pár slov. Nabídla mi podporu a přátelství. Přátelství tomu, kdo tolik touží po Lásce, to je jako nabídnout umírajícímu žízní krajíc chleba. Jsem prostě už v koncích. Nemá pro mne smysl žít. Nemám pro co a pro koho žít.

Poslal(a): Mirsid, 13.5.2006