Samota... Ta víla, která mě provází. Drží se mě a nechce pustit. Svazuje mě, dává mi pouta, která nejdou rozepnout. Nechci už být sama. Chci najít svou půlku, toho pravého prince, o kterém jsem snila vždy jako malá holčička. Princ, který přijede na bílém koni. Spolu budeme mít krásný bílý králoství a já budu šťastná...
Teď jsem však vyrostla a realita přede mne staví těžkou zkoušku. Veliká překážka, spousta rozhodnutí. Chtěla bych mít někoho, kdo by mi byl oporou. Pomohl mi. Z toho dna, ve kterém se ocitám. Za pár let, co jsem vyrostla jsem slevila. Nemusí to být princ. Stačí obyčejný kluk, který nemá rád jen sám sebe. Človíček, jež bude umět si mě vážit. Nemusí mít koně, ani auto... Stačí, když žádná cesta ke mě pro něj nebude dlouhá. A zámek? Stačí pouhá telefonní budka nebo autobusová zastávka, kam se schováme za deště...
Možná jsem slevila moc, možná málo... Nikde tě však nevidím má lásko... Třeba za pár let. Až zase začnu věřit v pohádky a v prince. Možná se objevíš, odemkneš mi pouta a já budu konečně volná a samota mě opustí...

Poslal(a): Uffisek, 1.6.2006