Když je vám špatně a prožíváte trápení či neúspěch,jdete za svým přítelem nebo rodinou. A to je ta chvíle, kdy čekáte, že vám snad jako máchnutím kouzelného proutku pomůžou, ale oni většinou ani neví, jak moc vás to trápí a ani neznají lék. Takže chvíle, kdy je uvidíte, vás naplní pocitem, že už bude všechno lepší, ale pár minutách s nimi už víte, že vám nemohou pomoci. Musíte si pomoct sami a vlastně to berete jako podvod, že vás nedokázali naplnit lepšími pocity. Začne se ve vás hromadit zlost. A na kom jiném si ji vybít, než na „zrádcích“? Ale zrádci jsou to jen v naší hlavě a v momentálním rozpoložení. To my ale v našem vzteku nevnímáme a začneme mluvit o něčem, co jim ubližuje nebo se s nimi dokonce hádat. Ani my, ani oni nepoznáme, že je čas, kdy by bylo lepší se nějakou dobu držet zvlášť a naše spory se hrotí. Pokud jsou oba tak pyšní, že ani jeden neuzná svoji chybu(pýcha je doslova popravčím přátelství), po nějaké době nastane bod, kdy zjistíme, že je po přátelství. Nemáme pro ně jiná slova než urážlivá a oni pro nás také ne. To jsou chvíle, kdy se z těch velmi dobrých přátel stávají nepřátelé, ti nejhorší. Taková věc se nedá nikdy napravit,a tak chraňte se kdy dostat do toho bodu, kdy přátelství přejde v nepřátelství. Ano, i já si občas vybiji zlost na přátelích a hlavně na tom nejlepším a on mi dělá to stejné, ale můžu děkovat bohu, že ještě nikdy má pýcha nepředčila zdravý rozum a nikdy jsem se nedostal do toho bodu. Vím,že přátelství je to nejdůležitější a je jako květina. Když ji chvíli nezalíváme, tak se dá ještě vzkřísit, ale pokud je ta chvíle moc dlouhá, už nám nic nepomůže. Proto už Caesar řekl, že „V zlých chvílích se většinou z přátel stávají nepřátelé". A já se opovažuji vám všem poradit, přikázat, abyste zapomněli na všechnu svou hrdost a šli se příteli(kyni), popř. rodině omluvit. Protože takhle si svoje mrzutosti ještě mnohokrát znásobíme a může se nám stát, že se svou pýchou zůstaneme sami, a když umřeme, jediný na našem pohřbu bude kněz a to přece nikdo z nás nechce. Nejlepší přátelství nespočívá v absolutním souladu, ale ve schopnosti obou. Jeden musí vždy jít s pokorou k tomu druhému a ten druhý mu musí s otevřenou náručí odpustit. Proto může být opravdové přátelství jenom mezi dobrými lidmi a věřím, že taková přátelství opravdu existují, a když už ne nikde jinde, tak věřím v právě to moje velké přátelství. Nikdy nebudu mít dost pýchy, abych jí obětoval přátelství, protože s pýchou se špatně obědvá. A svěřovat se jí taky nedá.

Poslal(a): GJC, 2.6.2006