Milovali jsme se a ve chvilce, kdy to začalo vypadat nekonečně, se stalo něco, v čem se rozpustil náš společný sen. Musela jsem odejít. Musela a tys nepochopil proč. A já ti ted šeptám: nepochopil jsi, že nešlo jen o tvé city, ale i o moje. Šlo o nás oba. A já se bojím, že tvoje láska ke mě změnila se v nenávist. Bolí to víc než zlomené srdce a já už ted jen prosím ... Živote dej, ať se nenávist brzo změní se v lhostejnost, protože doufám, že ta tolik nebolí... ale i tak - miluju tě tolik, že se smířím s tím, co mi nabízíš.

Poslal(a): jana, 6.6.2006