Lásko, sedím doma tolik sama a myslím na tebe. Strašně mi chybíš. Nikdy jsem si nemyslela, že to dopadne takhle. Ublížila jsem tolika lidem, ale tobě úplně nejvíc. Do smrti si to budu vyčítat. Nikdy pro tebe nebudu dost dobrá, nezasloužíš si holku, která ti tolik ublížila. Už nikdy tě nechci ranit. Ať už bude náš vztah jakýkoli, vždycky tu budu pro tebe jako ty předtím pro mě. Nikdy nezapomenu na to, cos pro mě udělal a nikdy ti to nebudu moct splatit. Dokázals mi odpustit úplně všechno, a i přes to všechno mě stále miluješ. To je zázrak, vím, že už jsem to říkala stokrát, ale je to pravda. Ty víš, že není moc lidí, kteří mě znají. Ale ty ano, snad víc než moje rodina a nejlepší přátelé, a přesto mě miluješ. Dokážeš mě milovat jako nikdo jiný, i přes to, že mě znáš. Akceptuješ moje bláznivý nálady, směješ se mým úletům, podržíš mě v depresích a snažíš se pochopit moje „rozdvojené“ vlastnosti. Když se ke mně všichni obrací zády, ty na mě čekáš s otevřenou náručí. Teď mi tečou slzy po tvářích, jak mě mrzí moje chování. Bohužel už nejde vzít zpátky. Ale můžu ti slíbit, že se budu snažit. Protože bych mohla ztratit člověka, který mi tolik rozumí. Děkuju ti lásko, za to, že jsi. Miluju tě a udělala bych pro tebe cokoli na světě, jen abych vykouzlila úsměv na tvojí tváři, protože ten mě drží nad vodou.

Poslal(a): janicka:), 16.6.2006