Jak tak čtu všechny příspěvky, pomáhá mi to uvědomovat si, jak každý z nás žije svými problémy obyčejného člověka. Leckdy lidi vnímám jako dokonalé, a nenapadá mě, že mají starosti jako já, stejné myšlenky, poklesky, pocity, bolesti, radosti, prohřešky a vášně. Každý si jdeme životem, prodíráme se po jeho cestách a neseme si svůj osud... nejsme sami kdo si vyčítáme své chování, kdo milujeme, kdo se stydíme, kdo radujeme a užíváme si života, nebo jej chceme zahodit. Nejsme naprogramované stroje, jsme lidé.... všichni s bolestí, strachem a láskou. Všichni stejní.

Poslal(a): anonymní člověk, 26.6.2006