2.července 2006

Sedim a koukám se z okna, šla bych ven, kdybych zmokla, jenže venku už je krásně, tak proč já cejtim se tak prázdně?! Proč pořád vzpomínám na pár minut lásky, něhy, citu? Proč nedočkám se už šumu moře za úsvitu? Sedim v okně a koukám dolů, proč sakra už nejsme spolu?! Proč to bylo jen těch minut pár? Vždyť to je jedno, i tohle je jen cár. Asi vážně nemá cenu pořád dokola se ptát, když odpovědi na otázky svý stejně nebudu znát. Jenže já se přesto ptám, proč si teda vlastně sám, když mě stejně nechceš. Necháš mě, abych se trápila, a já se trápim, ani netušíš jak moc a věř, že trvá to už devátou noc. Skoro nespim, v noci koukám na nebe, přemejšlim a myslim jenom na tebe. Na tebe a na pár minut lásky, něhy, citu, na pár minut, co děly se skoro za úsvitu. Myslim i na to odpoledne, co sme spolu tak krásně blbli, někdy ta chvíle prostě sedne, na útesech sme si jentak kecli a pak už jenom dolu, váleli sme sudy spolu. Bylo to šílenství, já vim. Ale já sem ráda blázen, ve svejch snech mam vilu, mam bazén. Říkals, že sem správně šílená a že se ti to líbí. Jenže teď už mě ani nikdo nepolíbí. V cestě stojí překážek pár a tohle je přece jenom cár. Ty máš holku a já mam kluka a z toho všeho mi srdce puká. Už mě nikdo nepolíbí - jemu to nedovolim a tys tu pro mě byl jen tu krátkou chvíli. Trvalo to jenom chvíli a už to skončilo. Skončilo to dřív než něco pořádně začalo. Venku už se pomalu stmívá a srdce mé na papír se otevírá. A i když je tohle jenom cár, vyznání věnuju minutek pár. Budu tu sedět, sedět a čekat, klidně až do úsvitu. Šum moře bude ale chybět stejně, vzpomínky radši měla bych zahrabat někde v hlíně. Čekám a přesto se tě nedočkám, neozveš se mi. A já k ránu usnu a další noc bude za mnou, bude za námi. Bylo jich už devět od doby, co spolu koukali sme do vody. Stáli sme nad vodou a koukali dolu, stáli jsme a byli tam spolu. Teď tu sedím úplně sama, sedím a připadám si nahá, sedim a píšu tenhle cár a už mi to zabralo víc než minutek pár. Stáli sme tam na lodi nad vodou a já začala brečet a chtěla být spíš pod vodou. Bylo mi to najednou všechno líto a pořád je a moc bolí to. Bolí mě, žes na mě nepočkal a klidně životem jdeš si dál. Odešels bez pozdravu, beze slova a já sedim a čekám, že se třeba vrátíš znova.
Asi sem vážně blázen, když doufám pořád, doufám, že mě máš i třeba aspoň trochu rád. A že mě nenecháš stát, stát samotnou uprostřed světa, světa plnýho lidí, co nejlíp všechno vědí a vidí. A už jenom plácám, dochází mi slova. Nevim, co mam psát na tenhle cár, co už tu sepisuju minutek pár. Minutek pár - skoro tři hodiny.. jo já vim, ani já nejsem bez viny, ale jenom já se trápim. Všechno jde dál, jen nic od té doby neni jako dřív. Už nechci na tebe myslet nikdy víc. Tak proč se mi pořád pleteš do mysli, proč díky tobě dělám samý nesmysly? Já už nechci žádný další proč, už mě to nebaví. Chtěla bych jít spát, přestat doufat a znova začít se smát. Touhle větou skončim tenhle cár, abych mohla jít spát na minutek pár. Tak tě prosím, nezapomeň na mě a přijď brzo zase ke mně a dej mi třeba pusu nebo co já vim, co dělá se v noci za úsvitu. Mužem si udělat čas lásky, něhy, citu, co bude trvat dýl, aspoň o chvíli dýl než minutek pár, ať neni zbytečný psát tenhle cár...

Poslal(a): Luccy, 8.7.2006