Možná je to,co právě píši příliš troufalé, ale já to tak cítím... Asi se to spoustě lidem nebude líbit, ale já to prostě napsat musím... Láska - řekne si každý a ať prožil cokoliv, tak si většinou vzpomene na ty krásné chvíle prožité s někým, na kom mu buďto záleželo, nebo stále záleží... Je mu jedno, že se potom bude třeba zase nějakou dobu topit v bolesti, prostě si nato vzpomene... Na to, jaké to bylo, jaké to je teď, na to, jaké to mohlo být. A proto: Co to je vlastně láska? Proč ji tak opěvujeme, proč ji vlastně opěvovali už ti mnozí géniové před námi? Já newím... Osobně se teď cítím sama a zrazená. Kým? Láskou... Sice to bylo vážně pěkné, ale přineslo to mnoho bolesti. Cena byla a je na mně a mé EGO příliš vysoká. Newím jestli ji dokáži zaplatit... Ale asi ano,co by my vlastně nakonec zbylo? Smířím se s tím, polknu to obrovské sousto, ale za rok, za rok to přijde zase - možná ještě dražší. Jako vloni...

Poslal(a): Sabiq, 22.7.2006