Žil kdysi jeden anděl – žena. Jako každý anděl, i ona byla nesmrtelná a měla pár krásných, bílých křídel. Každý den létala nad světem, dívala se na všechny krásy a strasti života a byla velmi šťastná. Měla neomezenou svobodu, měla času, kolik si jen přála a tak si myslela, že už nemůže být nikdy šťastnější. Jednoho dne, (byla už velmi stára, ale podle lidského věku jí nebylo méně než 16 let, ale ani více než 18), když zase tak létala po nebi, spatřila, jak na kameni sedí velmi pohledný mládenec a hned, jak ho uviděla, tak se do něj zamilovala. Neznala ten cit, nikdy v životě ho nezažila, od té chvíle už ji ovšem nebavilo létat po světě, každý den se z velké výšky dívala na tohoto mládence. Už jí ani nepřipadalo, že má všechno. Věděla ovšem, že pokud by chtěla s tímto mládencem žít, musela by se nenávratně vzdát všech svých andělských výhod. Uvědomila si však, že neomezená svoboda je jí k ničemu, když všechna ta krásná místa vidí sama, všechny krásné okamžiky zažívá sama, že její nesmrtelnost se stává spíše utrpením, protože vedle sebe nemá nikoho, s kým by si mohla popovídat, nikoho, kdo by ji miloval. A tak se rozhodla, že sestoupí na zem a začne s tímto mládencem žít. Ten, jak ji prvně uviděl a hned se do ní zamiloval (zda to bylo štěstí nebo nějaký zásah vyšší moci, to už se teď nikdo nedozví, nicméně jejich láska vzkvétala a oni se po pár letech vzali). Pokud si myslíte, že on o nic nepřišel, tak se ovšem mýlíte. Věnoval ji veškerý svůj volný čas, veškerou péči, aby se cítila co nejšťastnější, neměl už tolik času na to, co ho bavilo, ale nikdy toho nelitoval, protože mnohem více získal. A myslíte, že jeho žena litovala někdy svého rozhodnutí? Občas, když ležela v noci vedle něj na posteli, vzpomínala, jak to bylo krásné, když měla neomezenou svobodu, ale když otočila hlavu, a uviděla ho spokojeně ležet vedle sebe, všechny pochyby vyprchaly, protože si uvědomila, že není nic krásnějšího, než mít někoho, s kým může prožívat chvíle radostí, ale i smutku, že není nic krásnějšího, než mít někoho vedle sebe. Nevím, jestli ještě žijí, ale pokud ano, tak jsou stále spolu, a to proto, že oba obětovali něco ze svého života pro toho druhého. A to je největší důkaz lásky.

Poslal(a): sedw, 2.8.2006