Chci zase věřit. V lásku, v sebe, v tebe, v nás...

ale proč to nejde? Na srdci je plno jizev, které se otáčejí za minulostí. Jizvy, které nejdou zahojit, bolí a snad nikdy nepřestanou. Vždy budou u mě, provázet mě na každém kroku, budit mě v bezesných nocích a utlačovat do rohu.

Snad věřila jsem, že ty můžeš ty jizvy zahojit. Já věřila. Alespoň chvíli jsem se cítila štastná. Zase mě bavil svět. Radovala jsem se z maličkostí a měla chuť létat. Je zajímavé, jak tahle chuť rychle přichází a stejně tak rychle odchází. Někam daleko - do neznáma. Je tak strašně těžké ji zase najít.

S tebou jsem ji našla. Ale na tak krátký okamžik, že jsem si ho ani nestačila vychutnat. Opět jsem tam, kde jsem byla. Buď to vše vzdám, přestanu věřit a budu se nadále protloukat nenápadně životem. Nebo začnu věřit, prát se o tvou lásku a bojovat.

Pokusím se najít ty zbraně lásky. Zbraně, které udeřují do nejvzdálenějšího terče - do srdce. Proto pojď blíž, už tě chci mít...

Poslal(a): uffisek, 3.8.2006