Možná je už po všem, možná jsme tu příležitost už propásli, být znvou spolu, možná teprve teď nastala ta správná chvíle, kdy se k sobě vrátit - já si nic jiného nepřeju. Píšeš mi - stýská se mi, a já to cítím úplně stejně, tak v čem , v čem je ten problém? Chtěla bych znovu prožívat tu lásku s tebou. Nemuseli jsme ani jeden mluvit, rozuměli jsme si i beze slov. Naše oči spolu mluvily a vždy jsme věděli, co ten druhý chce, po čem touží, co skrývá jeho duše - nebo že bych si to jen hloupě namlouvala?
Když jsem tě potkala, viděla, srdce se mi rozbušilo, málem mi vyletělo z hrudníku. Moje tělo se chvělo jako poprvé, když tě spatřilo, jako poprvé, co jsi mě políbil, jako poprvé když jsme se milovali...
Lásko, chtěla bych tohle vše znou prožívat, i když jsi mě podvedl, miluji tě pořád a dokonce ještě víc než když jsme byli spolu. Jak utíká den za dnem, týden za týdnem, je mi víc a víc smutno a bez tebe ouvej.
Nikdy jsem neprožila to, co s tebou a myslím na tebe každou minutu. Říkám si co asi teď děláš, myslíš na mě či spinkáš...
Je to podivné, když vedu jen monolog a píšu jen. Tolik bych ti toho chtěla říct, vše, co mám na srdci. Není mi už 5 let a vím, že na lásku musí být dva a chtít musí taky dva.
Tolik to bolí, být bez tebe, chtěla bych se ráno zase probouzet vedle tebe, vše dělat společně.
Nevím, zda-li to půjde, ale chtěla bych tě zpět... Vrať se ...

Poslal(a): Zuzanka, 7.8.2006