Bylo to s tebou krásné. Obklopoval jsi mě zlatem, stříbrem, brilianty a já tě přesto přestala milovat. Teď sedíš a pláčeš a ptáš se proč? A já ti se smutkem v očích říkám: Tvá žárlivost to zkazila, možná i tvá občasná agrese. Omluv od tebe bylo mnoho a vyznání lásky taky, ale bolesti jsi mi dal stejně. A přesto, že to bylo těžké, přesto, že jsem si říkala to zvládnu, tak lásku k tobě nevrátím. Ptáš se, proč jsem se rozhodla pro rozchod, když váhy byly vyvážené smutkem i radostí? Odpovím ti. Láska jiného muže mě přivedla na cestu smutku. Mám tě ráda, ale bolest si pamatuje člověk vždycky víc než to dobré. A proto odpusť.

Poslal(a): kkkachnickaaa, 12.8.2006