-"Tak jak se těšíš na tu zábavu? Já plne strašně. A víš co je nejlepší? Naši jedou na celej víkend pryč! To je snad poprvý, tak si to chci užít!"
-"Máme v sobotu s Macinou oslavu narozenin"
-"Aha, tak to asi nepojedeš, že?"
-"Ne, ale můžeš jet s někým jiným ne?"
-"No, asi jo"
Copak pořád nepochopila, že jedinej blízkej člověk, kterej mi zbyl, je ona? A kdyby byl ještě přece jen někdo, tak budou na oslavě Macininých narozenin. Jo, jasně, udělala jsem chybu. Macina byla má nejlepší kamarádka. Skvěle jsme si rozuměli, ale teď už k ní cestu zpátky nenajdu a nejspíš ani nechci. I přesto, že jsem o ni přišla, prožila jsem nejúžasnější čtyři měsíce v mém živote s tím nejlepším klukem. Už je to dávno, ale pořád na něj myslím... Ani nevím, proč tohle všechno píšu. Asi sebelítost, co já vím. Ale potřebovala jsem to ze sebe dostat ven. Necítím nenávist, jen mě to mrzí... Asi....ale na tom už nesejde...

Poslal(a): Troska, 12.8.2006