Chceš žít. Zůstat se všemi, co máš rád.. i s těmi co v podstatě ne..., ale v tuhle chvíli, když si nemůžeš vybrat, zda žít nebo umřít, uvědomíš si spoustu věcí. Lituješ činů, který jsi udělal, ale hlavně těch, co jsi neudělal. Když člověk žije, musí žít! Pak na něj si někde smrt počká a on se bojí, přemýšlí a nechce k ní.
Dřív, když jsem bývala sama a neměla jsem nikoho, kdo by mě podržel - to nemám ani teď - jsem chtěla skončit ze životem. Myslela jsem, že jsem všem jen na obtíž, nemám lásku, rodinu a ani přátelé. Hloupost... Teď, když už nemůžu si vybírat a vím, že to jednou přijde a nebude to trvat dlouho, poznala jsem kamarády. Už vím, že mají mě rádi i když si to nejspíš tak neuvědomovali.
VZKAZ všem, co nikoho nemají - aspoň si to myslí: Nekončete životy, když nemusíte... horší je, když chcete žít a nemůžete...

Poslal(a): TLove, 19.8.2006