A přišel jsem o dalšího pěšce. Další pěšec se přidal do dlouhé řady lemující černobílou desku... Nebyla to první ani poslední ztráta na bojišti života. Všichni nakonec přece prohrajem, ale proč tak brzo? Proč musím svého krále schovávat za řadu bezbraných figur odsouzených k smrti? Proč bych měl ctít pravidla? Vždyť život ani smrt žádné pravidla nedodržují. Jsou to lidi, kdo vytvářejí pravidla, a tak mají právo je i porušovat. A je to Můj život. Moje pravidla. Moje hra. S děsivým úšklebkem jsem posunul vež... po úhlopříce. A pak znovu.
Nemůžu vyhrát a právě proto jednou nakonec stejně prohraju, stejně jako vy všichni. Ne kvůli tomu že udělám chybu, ale protože nežiju pro vítězství, ale pro radost ze hry.

Poslal(a): Ylly, 23.8.2006