Lidský život se skládá z řady rozhodnutí. Ano či ne, dál nebo zpět, nahoru nebo dolů. Kromě těchto jsou tu ale i opravdu zásadní rozhodnutí. Milovat nebo nenávidět, být za hrdinu nebo zbabělce, bojovat a nebo se vzdát, žít či zemřít. Žít či zemřít, to je tím nejdůležitějším rozhodnutím. Jenže ne vždy bývá tahle volba na nás.

McDreamy x), 30.7.2011 # 

Okolo mě šlo miliardy lidí ale tebe jsem si zrovna musela zapamatovat! .. ¦..

Sušenka Mléčná, 30.7.2011 # 

V den, kdy jsi mi poprvé napsal, jsem nevěřila, že bychom mohli být spolu. Dnes už nevěřím, že bychom mohli být bez sebe!

Teress, 30.7.2011 # 

Si falošný ako smajlík .

......., 29.7.2011 # 

Podle vás drzost .. Podle mě upřímnost !;)

Kika, 29.7.2011 # 

neexistují věřící a nevěřící.,existují Ti co Boha chtějí a Ti co Boha nechtějí.,nevěřící jsou zároveň,tím největším důkazem Boží existence,neboť nelze nevěřit v něco co není.

jan, 28.7.2011 # 

A tak jsme zase pili
představovala jsem si tě vedle sebe a šeptala
- Zavři oči, objednám ti ráj.. -
opiju si tě
a doma
...vyzpovídám

Bože, děkuju ti za rumy
a za oříškový vlasy
a pekelně krásné oči

na to jsi moc krásný
abys pochopil
co na tobě vidím...

Nelly258, 27.7.2011 # 

Úplně dokonalí člověk by byl nepotřebný !:)

Markéta, 26.7.2011 # 

Život je svině,buď větší

Ivanna Horzov, 26.7.2011 # 

Měli by jsem se naučit smát se se slzami,umět pohladit se zavřenou dlaní,rozdat vše a nemít nic a tepve potom můžeme soudit cenu života a to,že stojí za to žít.

Lenie, 25.7.2011 # 

Niektorí ľudia nerobia chyby, pretože sa nikdy nepokúsili spraviť niečo, čo stojí za to. (Johann Wolfgang Goethe)

Vaše jméno, 25.7.2011 # 

Miluju sílu,nenávidím násilí...

Milan Molnar, 24.7.2011 # 

Život je jako překážková dráha. Jednu překážku přeskočíš, o jednu zakopneš. Ale je však jen na Tobě, jestli se vzchopíš a doběhneš do cíle jako vítěz!

Erik Vidlák, 21.7.2011 # 

já ti povim je to psicho slišet hlasy když je ticho :D

nawško, 21.7.2011 # 

Odpověď? Chtěla bys odpověď?

Ano, proč to děláš? Proč se tak chováš?

Nerozumíš tomu? Není to snad jasné?

Nedělej to.

Musím. Už se to nedá vydržet, je to jako bušení, neustálé bušení, je to jako, když se ti dusí duše, myšlenky, celé tělo je zaškrcené. Už se to nedá vydržet.

Je i jiná cesta, vždy je i jiná cesta, tak to nedělej. Prosím.

Jiná cesta? Cesta dlážděná bolestí, cesta vedoucí do paláců zapomnění? Po takové cestě bych měl kráčet? Proč? Proč bych měl? Měl jsem vše, každé mé přání se splnilo a co teď? Ztratil jsem jednu jedinou věc, ale měla pro mě mnohem větší hodnotu, mnohem větší hodnotu než to vše ostatní. Nemůžeš to pochopit.

Nemůžu? Myslíš, že jsi jediný, že nikdo jiný na tomhle světě netrpí? Že tvá bolest je tak nesnesitelná? Já ti povím, co jsi. Jsi sobec, jsi sobec, který namísto toho, aby se tomu postavil čelem, tak se schovává za „vznešená“ slova, ale ve skutečnosti je to sobecké, nic
víc. A teď to chceš vzdát?

Nic nevzdávám, jen…jsem si vybral jiné řešení. Já už to nechci cítit, nechci už v životě cítit nic, chtěl jsem být bezcitný, myslíš, že jsem to nezkusil?! Myslíš si to?! Zkusil jsem to, zavřel jsem se, uzavřel jsem se dovnitř a stal jsem se bezcitným. Nestačilo to, pořád to bylo málo, pořád to nestačilo, a tak jsem začal být zlý. Začal jsem všechny kolem sebe odhánět, byl jsem na ně hnusnej, ztratil jsem všechny, které jsem znal a co? Co se změnilo? Nic, víš, co jsem zjistil? Že mi nechybí, že jsem je nikdy doopravdy nepotřeboval a víš proč? Protože mám dar nebo prokletí, zvol si sama. Prostě jsem je vymazal, ani slovem jsem po nich neštěkl, ani vzpomínkou, oni se ztratili z mého života a já si toho ani nevšiml, ale ona věc, ta jediná věc mě pronásleduje, je tu pořád, v pohledech, ve vzpomínkách, ničí mě, trhá mě na kusy a já už to dál nechci snášet. Už ne.

Čas to zahojí.

Čas? Čas nic neléčí, čas dává prostor, díky času jsem mohl přemýšlet, díky času jsem mohl vzpomínat, díky času jsem trpěl. Čas mě utápí v nádobě plné roztrženosti. Není to jen bolest, trhá mě to na kusy, trhá mě to na části. Ničí mě to, ničí to můj postoj, moje myšlenky, můj pohled na svět, ničí to chuť pokračovat, ničí to a nechává mě to vyprahlým. Jsem vyprahlý jako poušť. Emoce, po kterých prahnu, mi jsou tou největší zkázou. A tohle…je jediné řešení.

Záleží mi na tobě.

Mně na tobě ne. Už dávno ne. Jsi duchem minulosti, kterou nenávidím. Jsi stínem, který mi ji připomíná.
Občas k tobě cítím lásku, občas porozumění, ale není to opravdové, je to ozvěna minulosti. Je to jako slyšet dávno vyřčená slova, která jsou nyní prázdná. Jediné, co zůstává, je pokřivenost.

Proč to říkáš?

Protože to tak je. Je to prosté, jediná věc, na které mi opravdu záleželo, mě zničila a ničí a tohle je řešení.

Nedělej to.

Opakuješ se, už je čas. Konečně se znovu nadechnu, paradox, že? Cítím ten klid, ta blízkost toho klidu mě přitahuje, konečně jsem zase klidný. Odpusť mi, že jsem tě potkal a odpusť, že tě za to nenávidím, odpusť mi, že až teď jsem našel klid. Už je čas. Miloval jsem, teď však je to lež. … Sbohem, snad už se nepotkáme.
…
Ne, už se nepotkáme.

Jacques - dr, 20.7.2011 # 

Když člověk odchází a oči vyhasnou
Něco tu zůstává
Každej to musí vzít
I kdyby stokrát chtěl na věky tady žít
Kolik mi zbejvá dní, možná pár nedělí
To se tak někdy zdá
Co tě to stojí sil, aby ses probudil
Nikdo nic nepozná

:(, 20.7.2011 # 

To se někdy láska změní v různý druhy nenávisti
To je potom válka, špatně končí kolikrát
Když je chlap vůl, rozbije stůl, ukáže svoje pěsti
Léčí si svůj mindrák na svý holce, na to má

m, 20.7.2011 # 

Když ucitíš smrad tak vkráčej dál

pavla, 19.7.2011 # 

"Nevěnujte ani minutu své minulosti,
nemůžete změnit ani to, co se stalo před pěti minutami."

Jacqe, 19.7.2011 # 

Víš, že v životě, nemáš řešit, co se nedá vyřešit, nemáš smutnit nad tím co nemáš, někdy se pohádáš s někým s kým nechceš, vzpomeneš si na Ty co si ztratil......a pak všechny boly co si už v životě,prožil a překonal, ti zase, na chvíli zaplní duši zas to bolí jak tenkrát, smutná jednodenní deprese.....Tě úplně pohltí :(

Nelly258, 18.7.2011 #