Proč chceme mít to, co nemůžeme a nevážíme si toho, co máme?

Viera, 2.4.2011 # 

Všichni se navzájem opustíme.

Nelly258, 10.3.2011 # 

Neuč se, život tě naučí.

Petr Ambrož, 20.1.2011 # 

Vzpomínám na ty pátky s tebou, na společně strávené víkendy, ale to už je minulostí.

Nelly258, 19.12.2010 # 

Klíč k budoucnosti často leží v minulosti.

Nelly258, 13.12.2010 # 

Času je tolik, že necháváme vše na poslední chvíli. Přesto si stěžujeme, že umíráme tak brzy.

ILiveToDie, 9.12.2010 # 

Každý v sobě nosí malý hřbitov těch, které miloval!

nikdo, 23.10.2010 # 

Je zajímavé sledovat, jak se z usměvavého diblíka stává smutný stín. Je zajímavé sledovat oči, které se vždycky smály, jak potemněly. Je zajímavé sledovat úsměv, který šel od srdce, jak se mění v masku. Je zajímavé sledovat ty změny a ještě zajímavější je vědět, že tohle jsem já.

Devilry, 15.10.2010 # 

Píseň o vraždě lásky

Růžový mrak,
šedožluté nebe.
Odjíždí vlak,
a odváží Tebe.

Přes okna autobusu,
sleduju cestu,
ponořen do mínusu,
hříchu a trestu.

Volnost mi chybí,
Tvé zmatené oči,
mi nic neslíbí.
Nevědí kam hledí.

Končí příběh sladký.
Co znamenal?
Chceš ho vrátit zpátky?
Ne. Půjdeme dál.

/J.K./

Nelly258, 2.10.2010 # 

Každý příběh jednou končí, ale v životě je každý konec novým začátkem!

xxx, 25.3.2010 # 

Nenosím hodinky, protože vždy vím, že je teď a teď je tehdy, kdy bych to měla udělat.

Sharaniel, 17.3.2010 # 

Kdo žije pro včerejšek, nežije pro dnešek.

dolda, 16.2.2010 # 

Nikdy neříkej nikdy, protože "nikdy" nikdy není!

lakky, 23.1.2010 # 

Nenechám se ovlivňovat minulostí, budoucnost je blíže, tak ovlivním ji.

t32k, 6.12.2009 # 

Život je moc krátký na to, aby si ho proseděl doma. A proto neváhej a užívej si každou jeho vteřinu naplno.

Diana, 1.12.2009 # 

Neřeš to, co bylo, když nevíš, co bude.

Stoupa, 26.10.2009 # 

S postupem času ztrácím na hlasu.

Extra, 20.9.2009 # 

Život je divná věc, když si myslíte, že je vše dokonalé, příčka ideálu se zhroutí a vy si nejste jisti ani datumem.

Lucy, 26.8.2009 # 

Proč se píšou deníky? Abychom si mohli připomenout, že jsme taky byli mladí a blbí.

synanceia, 27.2.2009 # 

Když mi bylo pět let, narodila se mé tetě dcera, když jsem ji držela v náručí a ty dvě malé oči se na mě podívaly, viděla jsem v nich nějakou jiskru, něco, co je jedinečné, a něco pro dospělé tak neznámé. Za dva roky se jí narodila další holčička a vždy, když se na mně podívala tak jsem ty jiskřičky viděla. Můj bratranec je tam měl taky. A když se do jejich očí dívám teď, tak tam jsou jen malé záblesky této "jiskry", ale pořád tam jsou. Když se dívám do očí dospělích, tak ta jiskra tam není, ani jediný záblsek. A čím víc stárnou, tím víc jim v očích ty jisry mizí. Dospívají a jejich svobodná mysl si začíná uvědomovat, že už nejsou děti, přestávají žít ve své fantazii a začínají žít život druhých. A já teď vím co to bylo za jiskru. Byla to jiskra života, života dětí, které vážně dokázaly život žít s každým dnem, příjímaly vše, co se událo, ale vždy byly nad tím, byly nezúčastněné, když se o něčem mluvilo. Jich se to prostě netýkalo. Žily ve svém vlastním světě. Teď už dospívají a chodí do školy a do školky a ten život z jejich očí mizí a stejně jako všem dospělým i jim život "vyhasne". I přes to všechno, když si povídám se svou 20ti letou sestřenicí a není tam žádný jiný dospělý, tak i ona sní a ten život se v jejich očí vždy objeví.
Tak vím, že vlastně všichni pořád sníme, ale tím, že jsme čím dál starší, tak to přestáváme dávat najevo a sníme jen, když víme, že jiní to pochopí.

bettuš, 25.1.2009 #