Zeptal jsem se Slunce, kdy vyjde. Prý, ať se zeptám Měsíce, kdy končí. Zeptal jsem se Měsíce, kdy končí.Prý, ať se zeptám Slunce, kdy začíná. A tak se bojím svého života zeptat, kdy skončí, určitě se mě, ten prevít, zeptá: ,,A myslíš, že už jsi začal žít?"

Karel Peter, 12.3.2009 # 

Sedím a říkám si, co je smyslem života? Je vůbec nějaký a pokud ano, tsk proč ho člověk musí hledat a co je vůbec láska? Ani jedno jsem zatím nenašel. Třeba není ten pravý čas, ale jedno vím určitě, že život je jen jeden a ten se musí žít a prožít. Jenom je potřeba mít někoho s kým ho prožít. Sice jsem teď sám, ale věřím, že mi život ukáže správnou cestu i mou životní lásku, sice jí hledám, ale ona si musí najít mě.

chico13905, 8.3.2009 # 

Vím, co je to zklamání. To, co štěstí zahání. Celou tvou duši prohání. Něco jako nekonečné lešení. Tak nekonečné bolesti.

brouceklesni, 8.3.2009 # 

Smrt je to největší vysvobození, jehož můžeme v životě dosáhnout, a proto si ji važme. Každý z nás ji nakonec rád přijme s tou největší pokorou.

kristí, 7.3.2009 # 

Kdo chce zemřít, že je zbabělec? Ale lidi zamyslete se. To je čin, který vyžaduje nejvíc odvahy, jež je člověk schopen dosáhnout..

kristí, 7.3.2009 # 

Neuronové sítě,které ovládají emoce jsou posilovány každodenním děním. Čím víc posilujeme určité emoce, především asociativním myšlením, tím víc si utváříme závislost na nich. Veškerá činnost, kterou si utváříme, je tvořena na základě stereotypních tendencí. Pokud chceme jakkoukoliv změnu našeho jednání, musíme překonat sami sebe, a to tím, že posílíme naši vůli a především naši víru. Jestli se nám to poprvé nepovede, ztratíme ji na nějaký čas dvojnásobně. Pokud ano, budeme mít větší sílu, než si myslíme. Stojí nám to za to? Všechno to, co vidíme pouhým okem, neznamená skutečnost, pouze minimum skutečnosti, kterou dokážeme vnímat. Všechno to, co cítíme a věříme v to, nám vytváří realitu, ve které žijeme. Každý člověk má určité poslání. Jedná se o nutkavý pocit. Buď něco dokázat nebo něčeho se vzdát. Někoho posílit, naopak někomu něco vzít. To je pouze pocit, nikoliv poznání. Nechť každý pozná své skutečné přání, poselství a bytí. Z embrya se vyvine jedinec,který nemá základy etiky, sociálního myšlení, emotivní základnu, poznání své osobnosti ani chápání smyslu bytí. V průběhu života se s nimi seznamuje a na základě jejich poznání a zkušeností si vytváří vlastní nadhled. Stává se z něho člověk, který by měl dokázat přežít ve společnosti a podrobit se sociálním a individuálním emocím. Tyto emoce jsou však naučené a později osvojené. Jakmile začne být člověk nezávislý a začne chápat smysl bytí, osvobodí se jak od společnosti, tak od svého těla, který je pro něho vězením. Je to biologický proces, který nedokážeme potlačit. Dokážeme však ovlivnit naše jednání, činy a myšlenky a to tím, že budeme přemáhat sami sebe. A staneme se Bohy. Nemyslím si, že pokud najde člověk sebe sama, že by se mělo něco zlehčit. Všechno funguje na principu YIN YANG. Čím víc pozitivního nás čeká, tím víc negativního nás nemine. Pozitivní i negativní myšlení tvoří celek, jednotu. Je fajn, když si člověk vytvoří na citlivé věci emotivní odstup(nikoliv je dusit v sobě). Je to jákasi rezignace, která umožňuje provádět racionální postupy. Dám vám klasický příklad. Člověk se zamiluje na základě chemických reakcí a biologických předpokladů. V tu chvíli ho klamou emotivní smysly a přestává racionálně myslet. Je to pouhý klam, kterému člověk uvěří a později se stává závislým. Je těžké zbrojit proti svým vlasním emocím, ale ve skutečnosti je mnohem težší nechávat se jimi unášet. Nezavrhuju ideologii vědy a náboženství, které se snaží nastínit lidem jiný princip života. Jen si přeji, aby lidé začali více přemýšlet a věnovat se sami sobě. Máme před sebou milion možností, jen potřebujeme sílu, abychom je mohli využít. A dát prostor našim touhám, přednostem, energii, posláním a především smyslu, proč tu vůbec jsme. Vlastně ani nevím, proč takhle přemýšlím. Vím jen, že myslím každou vteřinou. A každá vteřina pro mě něco znamená. Dává mi tu možnost, a to žít. Poslouchám, jak ubíhá čas a rytmus, který udává smysl existující písně. Za oknem slyším, jak ptáci zpívají, jaké to je období? Čím více se ptám, tím více odpovědí se mi naskytne.

airelle, 4.3.2009 # 

Nekažme si život a hlavně neničme sebe. Odpadky je třeba vyhazovat a v domě dostatečně větrat.

teriwell, 3.3.2009 # 

Nechceš mě vidět, nechceš mě slyšet, nechceš být se mnou. Jsem teď sama?

Mám už jen střípky toho snu,
možná zbylo pouze mé přání.
Čekám, čekám, že něco uděláš,
ta nejistota mě přivádí k šílenství.
Potřebuji mít pro koho žít,
nechceš být tou osobou?
Tak mi to pověz, řekni to jasně a nahlas.
Nedokážu dál snášet ten pocit,
tu beznaděj a neštěstí.

Dančáček, 3.3.2009 # 

Život bez tebe? Ne, díky.

Pauline, 1.3.2009 # 

Mezi dobrem a zlem je těžké hledat hranici.

našeptávač, 28.2.2009 # 

Proč se píšou deníky? Abychom si mohli připomenout, že jsme taky byli mladí a blbí.

synanceia, 27.2.2009 # 

Je těžké býti debilem. Konkurence je vysoká.

Míša, 27.2.2009 # 

Dobro a láska se mají spojit. Budou tak silnější a mohou pak čelit zlu.

Kachnius, 26.2.2009 # 

Veškeré city, které použijete, budou později použity proti vám.

mefistos, 26.2.2009 # 

Potkala jsem milého člověka..
Nakonec se z něj vyklubalo pěkný prase..dobytek!

Na cestě do práce, jsem se srazil s volem
Byl jsem ale překvapen, byla to kráva..

Manželka často mluvila o koni
Přišel jsem na to, že je to soused Karel

Pan ředitel říkal, že si mám dát pozor na ty slepice..
Holky z kanceláře o žádných nevědí...

Narodil jsem se ve znamení býka..
Jen žena si mne pořád plete s volem..

Z doslechu vím, že měl pěkný péro..
Asi to byl páv..

Nebyl to nejlepší řečník
Hýkal jak osel

Život je pes, kdejaká štika ti vypálí rybník

Páni poslanci jsou vlastně milí lidé
Jenom se těm sviním nesmí sáhnout na koryta..

Bean, 22.2.2009 # 

V mládí dáváme svoje zdraví, abychom získali peníze a ve stáří dáváme peníze, abychom získali zdraví.

Šťoura, 20.2.2009 # 

Klíč k budoucnosti je v minulosti. Je však jen na nás, které dveře se s ním rozhodneme otevřít.

Safi, 14.2.2009 # 

Omezuje-li věřící desatero, omezuje ateisty smrt.

Ten, kdo se štítí myší a pavouků, nemá právo nazývat se nositelem lásky a víry.

Kris Vaňková - Myší královna, 13.2.2009 # 

Je horší lásku ztratit, nebo ji nikdy nepoznat?

gegy.hoop, 11.2.2009 # 

Nevím! Slovo nevím, tak jednoduché je, schováváme za ním naše beznaděje. Slovo nevím, tak složité je a přitom stačí odmazat to hloupé ne! Sama od Tebe to slovo slyšet nechci, ale já ho v hlavě mám přeci. Sama v sobě dusím svou lásku, abychom nemuseli začít od začátku. Chráním sebe, chráním Tebe a přesto mě to stále žere. Snažím se jak se dá, snad se nám to povede. Snad se nám povede zapomenout na lásku. Teď pokládám si otázku, zda-li pak to jde zapomenout na lásku? Rozum se srdcem soupeří, a tak mi nezbývá nic jiného, než si počkat, kdo z nich zvítězí.

Janika, 11.2.2009 #